|
 Zachtělo se nám vyrazit do hor, na přechod hřebene s
batohem na těžko, a trochu se dostat z civilizace do přírody. Dovolené je
ale málo, tak jsme měli pouze dva víkendové dny a plán poznat "střechu
Moravy" - Hrubý Jeseník, na který jsme měli již plno dobrých referencí...
I v pátek pracujeme dlouho do podvečera, postupně se nakládáme a Prahu
opouštíme něco málo po 8. Je půlka června, světla ještě mnoho a slunce
svítí, i když předpověď nevěstí nic dobrého. Přesto vesele frčíme na
východ, po dálnici na Hradec, přes Jablonné n. Orlicí, Šumperk, Rýmařov.
To už jsme pod Jeseníky a čas se přehoupl přes půlnoc. Za Rýmařovem
hledáme nějaký plac na přespání, co nejblíže Karlově Studánce, ale abychom
ještě byli mimo CHKO. Nakonec stavíme stany na louce u polní cesty v
zákrutu zatáčky kousek od silnice, kocháme se hvězdnou oblohou a pijeme
víno. Do spacáků lezeme před 1, spí se krásně.
Hrubý Jeseník je druhým nejvyšším pohořím v ČR, patří ke
krkonošsko-jesenické subprovincii, respektive k Sudetám, jako jejich
nejvýchodnější část. Nejvyšším vrcholem je Praděd (1491m), celkem má Hrubý
Jeseník 56 tisícovek, což je po Šumavě druhý největší počet. Hlavní část
pohoří pokrývá chráněná krajinná oblast Jeseníky o rozloze 740km2, nachází
se tam mnohá rašeliniště se svéráznou květenou vzniklá díky vhodným
klimatickým podmínkám. Z Prahy je to kus cesty, cca 270km a 4-5 hodin
jízdy. Osazenstvo se nakonec vyladilo na počet 5, což je do auta akorát
Petr, Jája, Tereza, Adam a já.
Vstávat musíme brzo, probouzíme se do krásného sobotního rána, od silnice
jsme sice nepřehlédnutelní, ale nikomu nevadíme, jsme slušní a ohleduplní.
Zabalili jsme a v 7 již jedem. Za chvíli jsme na parkovišti v Karlově
Studánce, kde necháváme za rozumný peníz u motorestu vůz. Přesouváme se na
zastávku autobusu a konečně snídáme. Bus do Jeseníku odjíždí v 7:57, jede
přes hodinu, což využíváme k dospání krátké noci.
V Jeseníku naše cesta začíná, nasazujem velké batohy na ještě neotlačená
záda a procházíme celým městem po žluté turistické značce. Dalo by se
navazujícím vlakem ještě popojet do Ramzové a přecházet celý hřeben po
červené, ale nakonec volíme výšlap po žluté rovnou na hřeben. Příjemné
lázeňské město záhy opouštíme a ponořujeme se do lesa, cesta začíná
stoupat. Les se občas otevře a objevují se výhledy nahoru na hřeben či
zpět do údolí, nikde nikdo, nerušeně stoupáme na Šerák.
U rozcestníku s výmluvným názvem Pod strmým začíná závěrečné a vskutku
ostré stoupání lesem, je ale rozvolněné do mnoha serpentin, což není moc
zábavné. Na Šerák (1350m) je to z Jeseníku výstup o 900m na cca 12ti km,
dosti výživný, nahoře jsme v půl druhé, v čase na zasloužený oběd. Vaření
jsme s sebou nebrali, počítali jsme s turistickými chatami, tak do chaty
Jiřího na Šeráku rychle zapadáme a dáváme si hlavní jídlo včetně polévky a
zákusku, točenou kofolu, Holbu Šerák i místní specialitu keprnickou
pálenku. Naprali jsme se, že se nám ani nechce dál, po jídle, pití a únavě
by se raději spalo, ale ještě musíme popojít. Na Šeráku bylo plno lidí,
které tam vyvezla sedačková lanovka z Ramzové, dále po hřebeni, kam jsme
po červené vyrazili, už zase takřka nikdo nebyl - na výstupu na Šerák jsme
nepotkali nikoho, cestou na Červenohorské sedlo sotva 5 lidí.
Od chaty je výhled na město Jeseník jako na dlani, dále se ještě kus
stoupá na nejvyšší vrchol této části, Keprník (1422m). Trasa vede po
naučné stezce Národní přírodní rezervací Šerák-Keprník, pro níž jsou
charakteristické horské smrčiny pralesovitého charakteru a četná
rašeliniště s loukami, tůněmi a rašelinnou květenou. Z Keprníku je rozhled
na všechny strany, za dobré viditelnosti lze spatřit i Krkonoše se
Sněžkou. Bohužel oblačnost je zrovna poměrně vysoká, nicméně snadno
identifikovatelný Praděd je vidět, je to k němu ještě pořádná dálka. Na
vrcholu fouká a je chladno, tak rychle pokračujeme dál.
Krásná červená hřebenovka klesá a stoupá mezi pokroucenými ošlehanými
jehličnany a lesy s borůvčím malebnou opuštěnou krajinou k Vřesové
studánce, kde již začíná asfalt až do Červenohorského sedla. To už cesta
jen klesá a rychle ubíhá, nad sedlem si ještě zákrutu zkracujem a dolů
padáme prudce po sjezdovce. Je půl sedmé, máme trochu hlad, ale hlavně
velkou chuť na dobrou večeři a piva. Jenže silnice přes sedlo je právě z
důvodu opravy uzavřena, tak tam není ani noha a takřka vše je zavřené. Že
tam nejsou lidi nás velice těší, ale žádný otevřený lokál nás hodně mrzí.
Je ještě dost času popojít někam dál, ale nakonec u svérázného správce
jedné chaty kupujeme několik lahváčů Holb ("Kurva, nevím kluci, já je
kurva musím vozit ze spoda..." a "Nechal bych vás, kurva, přespat vevnitř,
ale majitelka by mě kurva vyjebala...") za nekřesťanský peníz (23Kč) a za
lyžařským bufetem stavíme stany. Večeři si děláme jen studenou, zalejváme
ji studeným pivem a dělá se značná zima, jediné co nás může zahřát je
silný Stroh rum a dozvuky keprnické. Teplota se motá okolo čtyř pěti
stupňů, lidově řečeno je zima až praští, tak raději lezeme do spacáků a
jdeme spát.
Červenohorské sedlo je jedno z nejvýznamnějších turistických, lyžařských a
rekreačních středisek oblasti Hrubého Jeseníku, nachází se ve výšce 1013m
n. m.. Vede z něj 7 vleků a několik sjezdovek, výborné sněhové podmínky
umožňují dlouhou zimní sezónu od poloviny prosince až do konce března. Z
Červenohorského sedla vede v zimě upravovaná běžecká trasa po hřebeni na
obě strany.
Vstáváme v 7, v klidu snídáme, balíme, a pak pokračujeme na druhou část
výletu. Po široké zpevněné cestě se vystoupá mezi sjezdovkami zpět na
hřeben, obejde se vrchol Výrovky a stoupání pokračuje až k Malému
Jezerníku (1200m). Opět nikde ani živáčka, je jen chladné slunečné ráno.
Jde se po krásném hřebeni mezi rašeliništi, občas po dřevěných chodnících
mezi mokřady zarostlými kvetoucími travami, jindy lesem z nevelkých smrků.
Scenérie jsou nádherné, výhledy jsou na Praděd i "uřízlé" Dlouhé stráně.
To už sklesáváme k turistické chatě Švýcárna a včera tak vzdálený Praděd
je již na dosah. Jako druhou snídani a předčasný oběd si dáváme výborná
míchaná vajíčka, horkou čokoládu a všemožně hodujem. Již po asfaltu a ve
větší koncentraci turistů docházíme na rozcestí pod Praděd a zbývá pár
posledních desítek metrů po šroubovici k typické rozhledně na vrcholu
(1491m). Tam už panuje čilý ruch, rychle vyjíždíme výtahem na vyhlídku,
ale z výhledů nic moc není, neboť právě začalo pršet. Rychle kouknem na
všechny strany, zejména na Dlouhé stráně jakž takž z vrchu a jedem zas
dolu.
Praděd je nejvyšší hora Hrubého Jeseníku, Moravy a českého Slezska vůbec,
celkově je to pátý nejvyšší vrchol České republiky. Panuje tam nejdrsnější
podnebí v ČR, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1st.C. Na vrcholu stojí
162 metrů vysoký televizní vysílač, jehož horní plošina je nejvyšším (byť
umělým) bodem v České republice. Výstavba byla započata v roce 1968 a
dokončena 1983 otevřením restaurace, pro účely stavby byla zřízena i
asfaltová silnice z nedaleké Ovčárny. Z vyhlídky ve výšce 72m by měl být
úchvatný výhled na celé panorama Jeseníků, za dobrého počasí je vidět
Lysou horu a Radhošť, vzácně i Vysoké Tatry a Malou Fatru na Slovensku, a
Nízké Alpy v Rakousku.
V restauraci jen popíjíme, déšť brzy přechází a my za slunce můžeme
pohlédnout ještě jednou do zamračené dáli a začít sestup. Lidmi opuštěné
hory skončily, od Ovčárny na Praděd i dalšími směry se valí davy lidí.
Dalo by se ještě vylézt na Vysokou Holu (1463) a po holém hřebeni
pokračovat na Jelení hřbet, odkud sejít na silnici ke Skřítku nebo do
Staré vsi, my ale záhy uhýbáme po modré kolem chaty Barborky, posléze
žluté a naučné stezce do údolí divoké čarokrásné Bílé Opavy. Cestička se
po mostcích a lávkách a různými schody nahoru a dolu vlní z jednoho břehu
na druhý hluboce zařízlým skalnatým kaňonem s vodopády a unikátními
porosty rozvolněných horských smrčin. Klesáme po proudu a objevují se
mnohá malebná romantická zákoutí s kaskádami, jezírky a skalními útvary.
Po uragánu navíc v údolí zbylo ještě mnoho polomů a místy pobořené cesty,
což divoké přírodní krajině ještě dodává na tajuplnosti. Obtížná
turistická stezka místy vytesávaná ve skále je dlouhá dva a půl kilometru.
Když rezervaci opouštíme, začíná právě pršet, zbývá nám ještě kus k
silnici, a pak po ní do Karlovy Studánky. Leje jak z konve, ale celkem
rychle to utíká. U auta jsme po třetí, krásný čas a déšť přestal. Můžeme
zběžně usušit a hladoví se vracíme do Prahy. V prapodivně zařízené a
vyzdobené restauraci v Bludově tedy ještě pořádně jíme, a pak již krásnou
prosluněnou krajinou, později po dálnici uháníme do hlavního města. Akorát
přijíždíme na začátek našeho zápasu na Mistrovství Evropy s Turky, které
nakonec naši zpropadeně v posledních minutách prohrávají...
Výlet se náramně vydařil, za dva dny jsme ušli 42km a až na tu odpolední
přepršku počasí nad očekávání vyšlo. A můžeme konstatovat, že i jen
dvoudenní přechod hřebene se v Jeseníku dá snadno realizovat a je naprosto
plnohodnotný - ideální víkendový trečík v nádherných, lidmi moc
nedotčených horách. Jeseníky jsou velmi příjemné i na cyklovýlety, všechna
pozitiva zůstávají a trasy jdou zvolit vskutku kvalitní.
červenec 2008
|
