|
Zvoní telefon, volá Ondra: "Vole, jezdíš
na in-linech? Jedem na víkend k Berlínu na nejlepší bruslařský tratě
Evropy, celkem asi 200km, asfalt hladkej, že se mu říká černý sklo, atp.,
prostě bomba, nechceš jet taky?" - "Eééé, na bruslích jsem nikdy nestál,
ale už to chci dlouho zkusit, tak jo." - "Super, v pátek za 14 dní
odjíždíme, čus," pokládá telefon a já se začínám těšit a přemýšlet, jak a
jestli to zvládnu.
První krok byla hodinová zkušební jízda
na Ladronce, kde je okruh a brusle lze vypůjčit. Na ledních trochu bruslit
umím, tak jsem i jakž takž kroužil na in-linech. Druhý krok byla hodinová
projížďka podél Vltavy z Podolí do Modřan na vypůjčených bruslích od
Ondry. Dost mi svíraly nohy a jsou pekelně rychlé, navíc bez brzdičky,
takže to bylo dost drama, když zastavování a brzdění je velký kámen úrazu,
ale dalo se. To už byla středa před odjezdem, zkoušky vyčerpány a
rozhodnuto, že pojedu. Na těchto Ondrových starých bruslích.
Díky chladnému zářijovému počasí se odjezd posunul až na sobotní ráno,
mohl jsem tedy ještě stihnout bratrovu oslavu třicetin a v 6 ráno se
společensky unaven dostavit k autu. Postupně se nabíráme - řidič a šéf
Ondra, Pájič s Pájou, Jája a já, u Tesca bereme benzín a nakupujeme jídlo
(bohužel převážně jen pití), a pak už konečně opouštíme Prahu směrem na
sever. Dálnice je ještě místy přerušovaná, ale jede se rychle, okolo
Drážďan a na Berlín. Chvíli pospávám, to už sjíždíme z dálnice a přes
Luckau a Dahme jedeme směr Juterbog, krajina je rovinatá, přímé úseky
kvalitních silnic a větrné elektrárny všude.
Jedeme do vesničky Oehna, kde má být kemp. V Luckau jsme se na informacích
stavili pro mapku Flaeming skate oblasti, tak jedeme na jisto. V kempu je
aut, že jdou spočítat na prstech jedné ruky, však už je sezóna dávno v
háji, převážně jsou to Češi. Tento kemp (www.flaeming-camping-oehna.de)
je ideální výchozí bod pro tratě RK4 a RK6, resp., RK1, leží na klidném
místě kus za vesnicí, je tam plno stanovacích míst, také chatičky, sprcha
za jedno ojro, luxusní záchody, v těsné návaznosti koupaliště a pokud se
chce,
ráno dovezou čerstvé pečivo. My platíme
jednu noc, se vším všudy to vychází 8E na jednoho, přezouváme se do bruslí
a hned vyrážíme na trať, která vede takřka kempem, je to jižní část RK4.
Raději nasazuji i chrániče na zápěstí a helmu.
Třímetrová asfaltka vede mezi poli, z počátku jsem trochu nejistej a kopec
ke křižovatce čtyřky a šestky sjíždím víc než opatrně. Vydáváme se po
okruhu RK6 proti směru hodinových ručiček, čeká nás 48,62km + 2krát cca
2km z a do kempu. Jede se mírně do kopce, mezi poli, nikde nikdo, je
chladno, ale slunko občas mraky probleskne. Pod černým sklem jsem si
představoval něco jinšího, ale i tak je asfalt neobyčejně hladkej a jede
se dobře. Boty mě trochu tlačej a divně svíraj a jedu pomaleji než
ostatní, ale v pohodě. Před Wiepersdorfem se několik kilometrů jede
krásným lesem, kvalitní široká asfaltka jím prochází naprosto přímo,
neuvěřitelné!
Přichází čas na svačinku, ve Wiepersdorfu si na zahrádce dáváme pivo a
sundáváme brusle z bolavých noh. Je ale chladno, na dlouhé vysedávání to
není, po dopití záhy pokračujeme dál. V Hohenseefeldu se trať lomí na
sever, do polí mezi větrné elektrárny, míjíme několik rastplatzů. V této
oblasti fouká od severu, jízda proti větru je dosti namáhavá, tento úsek
moc neutíká a cesta je ještě daleká. Ve Wahlsdorfu se trať konečně lomí
zpět na západ, resp. se odpojuje od RK1. Je to tady zatím nejnovější část
otevřená v červnu 2008, asfalt zde je naprosto luxusní, trať báječná vede
dlouhé kilometry mimo vesnice a daleko od silniček, fakt komfort a
nevídaná věc. Jede se o něco radostněji, tak rychle dokud jsme opět při
plné chuti
projíždíme Schlenzer a až ve Fröhdenu začínáme koukat po
hospůdce na jídlo. Cestou byl celkem delší sjezd, jinak je krajina
většinou rovinatá.
Nikde žádná občerstvovna není, tak jedem dále, to už spolu s okruhem RK4,
všude okolo je opět plno větrných elektráren. V Hohengörsdorfu také není
žadná hospůdka, i když zajíždíme z cesty hluboko do vsi, tak musíme ještě
dál. To už toho mám dost, mám hlad a chuť na něco, a do Bochowa dojíždím
už dosti rozladěn. Naštěstí tam hospoda je, vypadá trochu nevlídně a ve
velkém sále se něco slaví (vypadá to na stříbrnou svatbu místních manželů)
tak si nás moc nevšímají. Po nepochopené komunikaci (němčina není naše
silná stránka) dostáváme "červené" pivo, což je pivo s čímsi a malinovým
sirupem podávané v baňaté skleničce na nožičce a s brčkem, sladké je to
jako cuc, a to jsme chtěli kvasnicové! Druhé pivo si už dáváme normální a
k tomu jediné jídlo, co nám nabízejí - wurst s chlebem. No nic moc, ale
aspoň trochu jsme žaludky zaplácli. Ke křižovatce, kde se zas tratě
rozpojují, je to již kousek, kopec směr kemp Oehna se už rýsuje na pozadí
krvavého západu slunce, a to je pro dnešek vše. Nakonec to uteklo vcelku
rychle a snadno a i bez schopnosti brzdit jsem to přežil. Stmívá se,
převlékáme se do teplého, vaříme polívku, hltáme housky a popíjíme Kozlíky
a jiné tekutiny. Je značná zima, ale veselá zábava plyne až do pozdních
hodin, kdy nohy jsou dosti cítit (únavou, ne potem!).
Flaeming skate (www.flaeming-skate.de)
je dle zkušených nejkvalitnější areál pro inlajny v Evropě, jakási Mekka
in-linistů. "Někde jinde je možná krásnější krajina, ale pokud danou
oblast hodnotíme komplexně, zahrneme do hodnocení kvalitu povrchu, šířku a
délku tras, systém značení, existence informací na internetu, mapy, zázemí
z hlediska ubytování, občerstvení, informačních tabulí na trase, ale třeba
i možnost koupání, potom Flaeming skate jednoznačně vyhrává," píše Libor
Hnyk na
www.ladronka.cz/ flaeming_skate.html.
Vskutku, krajina je k
bruslení doslova předurčena, je velice mírně zvlněná a umožňuje tak vést
stezku v dlouhých rovných úsecích. Nachází se zde bezmála 200km
vynikajících asfaltových stezek oddělených od městského či automobilového
ruchu, poměrně nedávno vybudovaných. Mají většinou šířku okolo tří metrů a
povrch vskutku perfektní (zrnění 0,5 cm), pouze výjimečně kořeny stromů
narušují původně vynikající asfalt. Do stezky nezasahují žádné větve
stromů a s malými množstvími ostatních bruslařů, cyklistů či chodců se dá
na slušné šíři pohodlně vyhnout.
Celkem si lze zatím vybrat ze šesti okruhů značených RK1 až RK6, RK1 je
"královský" o délce neuvěřitelných 92 kilometrů a tvoří jakési ohraničení
celé oblasti, RK4-6 jsou cca 50tikilometrové "maratonské tratě" , v
severní části jsou pak krátké RK2 a RK3 okolo 12ti km pro začátečníky a v
návaznosti na největší města. Na pojmenované okruhy navazují i další
tratě, dvoumetrové stezky, cyklostezky, atp. Stav tratí ve Flaemingu se
ale rychle mění, neustále se staví nové stezky, a tak přibývají možnosti.
Stezky vedou poli, pastvinami a lesy, většinou zcela volně, zemědělské
vesničky objíždí po krajích.
Trasy jsou dobře značeny, pravidelně jsou umístěny kilometrovníky, na
křižovatkách jsou mapy a ukazatele, prudší sjezdy, křížení se silnicemi a
křižovatky jsou značeny vždy s dostatečným předstihem. Podél cest je i
plno odpočívadel s lavičkami nebo pěknými přístřešky, vše vyznačené v
mapách. Prospekty s mapkami, popisky a podrobnými informacemi jsou k
dostání zdarma v ubytovacích zařízeních, hospodách a u některých tabulí s
mapami. V oblasti je několik historických větrných mlýnů a bezpočet
větrných elektráren a také historická města Luckenwalde, Jüterbog a Dahme.
V okolí stezky se nachází několik zajímavých míst ke koupání a v Juterbogu
je Skate Aréna, kde je k dispozici 200metrový ovál či hřiště pro in-line
hokej. K dispozici jsou dva kempy a řada penziónů a hotelů, z nichž
některé jsou umístěny přímo u stezky. Zázemí je ve vesničkách, kterými
tratě prochází, včetně půjčoven, hospůdek a stánků s občerstvením, ty však
ne všude a ne vždy (obzvláště o víkendu) jsou otevřeny, tak je vhodné mít
trochu tekutin i jídla s sebou.
Oblast se nachází asi 80km jižně od
Berlína, z Prahy je to cca 320km, z obou hlavních měst se tam dá snadno
dojet i vlakem. Cestu do Flaemingu lze spojit s návštěvou Berlína,
Postdami, Drážďan nebo Tropického ostrova (největší krytý evropský
aquapark o rozloze 66 000 m2 postavený v bývalém leteckém hangáru,
interiér je vytvořen ve východoasijském stylu pro zábavu, koupání a
odpočinek). Obdobná inlineová oblast jako Flaeming skate jsou Lužická
jezera (Partwitzer See, Geierswalder See, Sedlitzer See, Altdöberner See,
Senftenberger See...) o něco blíže k Drážďanům, jedná se o rekultivované
hnědouhelné doly, dnes zatápěné, vznikají tak jezera a v jejich okolí
postupně obdobná rekreační oblast, částečně již hotová.
Vstáváme po osmé. Svítí
sluníčko a je naprosto jasno. Bohužel jsme podcenili jídlo a na dnešní den
nic nenakoupili, tak balíme a odjíždíme z kempu do Juterbogu, stejně se
kemp musí do určité hodiny opustit. V Juterborgu naštěstí brzy nacházíme
otevřenou pekárnu a na starém náměstí snídáme, město je to pěkné s
historickým centrem, v neděli po ránu ale dosti ospalé. Po snídani a
procházce po městě popojíždíme ještě k Skate Areně, kde nastupujeme na
okruh RK4 - 43,02km, který jsme chtěli stejně jet z kempu, vyrážíme po
směru hodinových ručiček.
Nohy jsou z bot dosti otlačené a moc se nám nechce, ale po chvíli jízdy to
přestáváme vnímat. Asfalt je kus zvlněný kořeny stromů, po čemž následuje
prudký výjezd do Werderu, pak už je ale opět parádní rovinná trasa
nádhernými lesy a kilometry snadno ubíhají. Do Markendorfu dojíždíme s
chutí na něco dobrého a zrovna je u cesty otevřený (kupodivu i v neděli)
stánek. Dáváme si piva a na zmínku o šnapsu s úsměvem reaguje otylý
prodavač nabídkou jakési lahvinky 0,1l za směšnou cenu. Jednu pijem,
chutná to jak alpa ;-)
Po chvíli vesele pokračujeme na Fröhden, kde se napojujeme na trasu,
kterou známe již ze včera. Po polích se mezi elektrárnami ženou černé
mraky, jak pravila předpověď, a za chvíli nás chytá déšť. Zrovna se není
kde skrýt tak za průtrže jedeme okolo Hohengörsdorfu, od koleček lítá
voda, ale jet se ještě jakž takž dá, byť to chce opatrně a během chvilky
jsme zcela mokří. Naštěstí to byla jen rychlá přeháňka, asfalt je místy
mokrý, ale opět svítí sluníčko a vše osychá - povrch i my.
Shltli jsme chleba, ale už koukáme po něčem pořádném k obědu, odbočujeme
na RK4, svištíme kolem našeho kempu a přes vesničku Oehna. Dělá se zas
pěkně, po příjemném asfaltu frčíme krásným lesem, na jehož konci využíváme
ke krátkému odpočinku moderní dřevěný přístřešek, kterých je tu plno. Mezi
poli pokračujeme dál, na začátku Dennewitzu je historický větrný mlýn a v
centru hospůdka. Sedáme si venku, byť je dost chladno a vypadá každou
chvíli na další dešťovou přepršku, ale Schnitzel mit Pommes a pivo si
nakonec vychutnáváme v klidu, neboť dobré počasí trvá, mňam.
Prudký podjezd železniční trati na kraji vsi mě trochu zaskočil, naštěstí
je podél zábradlí, kterého se dá držet. Jsem již o dost jistější, ale
brzdění stále neovládám. Následuje ostrý výjezd, a pak již rovina či spíše
mírně z kopce pár kilometrů lesem a potom už předměstím Juterbogu. Jede se
dobře a rychle, se sytými břichy a s výhledem na brzký konec. To už se
předměstím, kde je na stezce větší provoz, dostáváme k Skate Areně a autu
a brusle definitivně sundáváme. Nohy jsou otlačené, celé tělo natažené a
unavené, ale bylo to pěkných 95km v krásné krajině a i počasí nadmíru
vyšlo. Ve 4 skáčeme do auta, valíme to k dálnici a po ní okolo Drážďan
domů do vlasti, bagety jíme už za hluboké tmy na pumpě. Bylo to super,
rozhodně zase někdy vyrazíme!
listopad 2008 |
